Světově známý sociolog, novinář a politik se vrací ke svému dětství a k začátkům své novinářské, vědecké i politické kariéry. Nejedná se o klasickou autobiografii nejen proto, že vyprávění končí ještě před autorovým věkem třiceti lety ale také protože se Dahrendorf nesnaží svůj život podávat jako jeden souvislý příběh, jehož jednotlivé kapitoly na sebe harmonicky navazují.
Dahrendorf, který strávil velkou část života v anglosaském prostředí, pochází z významné hamburské sociálnědemokratické rodiny. Velkou část knihy věnuje právě svým německým kořenům, otci, který byl poslancem říšského sněmu, odpůrcem a vězněm nacistického režimu a posléze významným politikem poválečného Německa, a svému mládí v pohnutých třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Prozrazuje ale rovněž mnohé ze zákulisí univerzitního a politického života prvního desetiletí západoněmeckého státu, tedy života, jehož se sám velice aktivně účastnil.
Přes záměrně mozaikovitý charakter Dahrendorfových vzpomínek se jedná o strhující vyprávění, v němž nechybí vážné momenty (včetně těch, kdy jde doslova o život), a autor čtenáře na mnoha místech překvapí schopností sebeironie a anglickým humorem.
Přeložil Matěj Spurný
Brož., obrazová příloha, 196 stran
ISBN 97880731908
Anglista a amerikanista Jakub Guziur (1978) je znám jako autor esejistických studií věnovaných dílu Ezry Pounda a Thomase S. Eliota. S Josefem Jařabem uspořádal monografii George Steiner a myšlenka Evropy (2006). Kompozice drobných lyrických útvarů Pavěk je jeho první básnickou sbírkou. Nese podtitul Eseje, dedikace a výpisky z četby. Již z tohoto faktu vyplývá, že se nejedná o klasickou básnickou kompozici, ani o samoúčelný literární experiment, jakkoli jsou Guziurovy sentence a graficky pojednané texty ovlivněny mimo jiné americkou experimentální poezií epochy post-poundovské. Autor se ve svých textech snaží dostat k samotnému jádru slova a základu jazyka. Posouvá nebo uvádí do pohybu strnulé významy slov, přičemž je v jeho textech dán náležitý prostor tichu, mlčenlivosti, trhlině či průrvě v gejzíru metaforické obraznosti. Básník zbavuje slova jejich dějinných nánosů v zaujetí dopracovat se prvotního smyslu. Akcent jeho výpovědi je položen na mytičnost, na schopnost dorozumět se i na základě náznakovitých fragmentů, k nimž se zpětně prosekáváme skrze někdy neprostupné civilizační a jazykově konvenční vrstvy.
Brož., 77 stran
ISBN 978807319093-4
Životopis slavné anglické spisovatelky Jane Austenové (1775–1817) vychází v době zvýšeného zájmu o její dílo i díky filmovým přepisům románů Rozum a cit a Pýcha a předsudek.
Austenová se narodila v 18. století, čtrnáct let před Francouzskou revolucí, v rodině venkovského pastora a na rodině byla až do své smrti zcela závislá, protože se nikdy neprovdala. Své mistrovská díla, postihující společenské poměry na venkově i psychologii vystupujících postav, psala tajně. Romány, které vyšly za jejího života, uveřejňovala pod pseudonymem „By a lady“.
Biografie J. Austenové od německé autorky nasvěcuje život „anglické Jane“ , jak ji nazývají Britové, z překvapivých úhlů. Rovněž doba a místo jejího života, které sama Austenová zachycuje tak poutavě, E. Maletzke popisuje nejen zasvěceně, ale i čtivě.
Text knihy doplňuje chronologický životopisný přehled, soupis literatury a rejstřík.
Přeložila Jana Zoubková
Elsemarie Maletzke je erudovaná životopiskyně anglických spisovatelek 19. století. Kromě Austenové napsala biografické portréty sester Brntëových (Das Leben des Brontës) a Georgie Eliot.
Brož., ilustr., 290 stran
ISBN 978807319
Nový román spisovatelky a překladatelky žijící od roku 1968 ve Francii. Je příběhem dívky dospívající v Praze v čase reálného socialismu. Šarlota se seznámí s dvěma mladými Francouzi. Z balancování milostného vztahu k oběma mužům se narodí dítě, aniž matka tuší, kdo je jeho pravým otcem. V druhé a třetí části románu je vylíčen paralelní osud ruské herečky Mariny, která se s Šarlotou seznámí v pařížské emigraci. Zde se obě dějové linie spojí a vyústí v nečekaný závěrečný zvrat. A také v nový náhled na „divadlo světa“, odehrávající se v tomto případě v kulisách moderní evropské historie. Knihu doprovázejí fotografie Petry Růžičkové.
Brož., obrazová příloha, 269 stran
ISBN 9788073190897
Román Polární záře (Severni sij) z roku 1984 následoval v díle slovinského spisovatele, esejisty a dramatika po slavném Galejníkovi. Je příběhem člověka, který v předvečer druhé světové války zažívá vykořenění své i celého středoevropského prostoru, do jehož otřásajících se kulis autor tuto barevnou metaforu zasadil. Hlavní postava románu, Josef Erdman, přijíždí jednou ráno do Mariboru, aby se tu setkal se svým společníkem. Ačkoli k dohodnutému setkání nikdy nedojde (a nakonec vlastně ani není jisté, zda k němu vůbec dojít mělo), Erdman přestože mu motivy vlastních činů unikají, ve městě zůstává a stane se součástí jedné tamní společnosti. V průběhu děje jsme svědky postupného rozkladu osobnosti tváří v tvář nalezeným dávným dětským vzpomínkám a fantasmagorickým vidinám hlavní postavy. Pocit, že se vše sune po nakloněné ploše k zániku, v Jančarově stylu pozoruhodně kontrastuje s neosobním pohledem vypravěče.
Ze slovinského originálu knihu přeložil Libor Doležán.
Brož., 198 stran
ISBN 978-80-7319-091-0
Autorka rekonstruuje události v Jedwabnem, které
se odehrály
v červenci r. 1941, jejichž následkem bylo
masové vyvraždění Židů v obci, na němž se podíleli
Poláci. Založila svou knihu na desítkách rozhovorů
s pamětníky
tehdejších událostí, vzpomínkách zachráněných
obětí a jejich rodin i lidí, kteří s nasazením
života
zachraňovali svědky zločinu, ale i na rozhovorech
s těmi, kteří se zločinu zúčastnili. Prostudovala
soudní spisy, dochovanou korespondenci,staré časopisy
a noviny a porovnávala fakta z různých zdrojů, často
protichůdná. Svědky událostí, jejich potomky a příbuzné
vyhledávala po celém Polsku, a dokonce i v USA,
Izraeli a v Kostarice. Na základě svého studia tehdejších
materiálů nám autorka přibližuje situaci a dobu, v níž
tehdy xenofobní nálady v Polsku vznikaly.
Studie Anny Bikont se stala důležitým faktografickým
materiálem, zachycujícím jednu stránku polských dějin,
která byla dosud málo známa.
Autorka je žurnalistka.
Přeložil Jiří Vondráček.
Váz., ilustr., 619 stran
ISBN 9788073190750
Knížka vznikala v průběhu několika let. Její kapitolky netvoří ucelený soubor, nýbrž shrnují spíš jednotlivé postřehy a přinášejí zobecnění, k nimž autorka dospěla jako translatoložka, lingvistka, překladatelka i čtenářka. Nechce teoretizovat, poučovat ani kritizovat, spíš jí jde o aplikaci teorie překladu na poznatky z vlastní dlouholeté překladatelské i čtenářské zkušenosti. Hlavně chce poukázat na různá úskalí, která při překládání vznikají, upozornit na specifické problémy při práci s jednotlivými literárními žánry, povšimnout si méně častých překladatelských postupů i osobitostí, ale také záludností češtiny, jež je třeba mít při zprostředkovávání cizího textu do cílového jazyka neustále na zřeteli.
O autorce:
Zlata Kufnerová (mj. spoluautorka známé publikace Překládání a čeština) je translatoložka, lingvistka, překladatelka a publicistka. Dosud publikovala přes sto knižních překladů z angličtiny, bulharštiny, makedonštiny, němčiny a ruštiny. Osvědčila se jako překladatelka širokého spektra žánrů, od prózy (např. E.M. Remarque, Stanice na obzoru; P.D. Jamesová, Zahalte jí tvář) přes literaturu faktu, eseje a encyklopedie (např. Simon Wiesenthal, Slunečnice; Victor Klemperer, Jazyk Třetí říše. LTI; Glanvile Price, Encyklopedie jazyků Evropy - spolu s V. Černým a S. Heřmanem) až po poezii (např. Nelly Sachsová, Zatmění hvězd; Thomas Bernhard, Soumrak duší). Své translatologické studie publikuje u nás i v zahraničí.
Váz., 127 stran
ISBN 978-80-7319-088-0
Kniha je svědectvím o tom, že i s těžkým handicapem, jakým je autorovo onemocnění roztroušenou sklerózou, které ho upoutalo na vozík, je možné žít naplno, překonávat překážky, a dokonce i vychutnávat dobrodružství cestování. Nemalou roli při něm hraje ovšem i jeho oddaná životní družka Silvie. I o tomto krásném vztahu dvou lidí kniha vypovídá. Cavini svým živým, místy i humorným vyprávěním zážitků z cest po nejrozmanitějších zemích světa chce povzbudit k podobné aktivitě všechny ty, kteří trpí stejným postižením jako on sám.
Autor se narodil v r. 1935 v severní Itálii. Před 30 lety mu byla diagnostikována roztroušená skleróza. Přesto až do důchodu v roce 1992 pracoval jako žurnalista a natočil řadu televizních dokumentárních filmů v různých zemích. Při pohybu mu pomáhala nejdříve hůl, potom berle a dnes vozík. „Světem na vozíku“ je jeho první knihou, ve které píše o své nemoci. Když není právě na cestách, žije Cavini se svou ženou Silvií, dvěma psy a dvěma kočkami v Meranu.
Přeložil Vladimír Tomeš
Brož., obrazová příloha, 200 stran
ISBN 978-80-7319-090-3
Účelem publikace není vyčerpávajícím způsobem pojednávat o vodě, ale zdůraznit její nevšední a podivu-hodné vlastnosti. Voda je bezpochyby důležitá pro náš běžný život v mnoha oblastech a oborech. O nich se autor zmiňuje z pohledu těch nejzajímavějších vlastností vody a jejich využití v praxi. Protože se již od útlého věku nevyhnutelně setká s vodou v různých formách každý člověk bez výjimky, je tato kniha určena pro každého čtenáře, každý by si v ní měl najít něco zajímavého, co ještě nevěděl nebo co ho zaujme.
Brož., ilustr., 190 stran
ISBN 978-80-7319-079-8
Sochařka Ellen Jilemnická vedle výtvarné práce vytváře-la od šedesátých let 20. století rovněž meditativně ladě-né, niterné básnické reflexe, které jen zčásti publi kovala v časopisech nebo v katalozích k výstavám. Svým literár-ním projevem se řadí k výrazným současným výtvarni-cím, které v ústraní ateliéru také píší poezii zrcadlící jejich životní a uměleckou zkušenost. Obdobně jako Adriena Šimotová, Běla Kolářová nebo Eva Švankmajerová tvoří i Jilemnická básně naplněné obrazností a konkrétností, směřující k lyrické fenomenologii a současně i k poetiza-ci světa. Ve výboru představené tři básnické cykly z šede-sátých a sedmdesátých let Výkřiky, Z lidí rostou předměty a Výlet nekončí se výrazově pohybují v osvětí české poe-zie šedesátých let. Autorka však poezii neopustila ani v průběhu let devadesátých. Z té doby pochází její zatím neukončený lyrický cyklus záznamů a refl exí, příznačně nazvaný Post scriptum. V něm se střídá klasická báseň, psaná jako vždy u Jilemnické volným veršem, s proza-ickým útvarem, s fiktivními dopisy a zvoláními, urče-nými druhému člověku a navazujícími přetržený dialog. V dřívějších textech i v docela nedávných záznamech se autorka projevuje jako meditativní, fi lozofující básnířka, uplatňující i v literární práci něco ze sochařského umění, tedy z tendence osekat korpus světa k jeho podstatnému a elementárnímu, čistému jádru. Výbor z poezie Ellen Jilemnické edičně připravila Marie Langerová. Knihu doprovází 26 autorčiných perokreseb a studií, které jsou pozoruhodným doplňkem k jejím básním.
Ellen Jilemnická (1946) je sochařkou monumentálních skulptur i drobných reliéfů. Vystudovala Střední uměleckou školu sochař-sko-kamenickou v Hořicích, dále studovala sochařství na vysoké škole v polské Wroclawi a na pražské AVU. Působí rovněž jako pedagog, nejprve na Střední škole sochařské v Hořicích, později na Vyšší odborné škole restaurování kamene tamtéž, nyní na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Realizovala na tři desítky děl v architektuře a v exteriéru – v Hořicích, v Měl-níku, v Jindřichově Hradci, v Turnově; v Praze (např. sv. Jan Nepomucký v Dolních Počernicích, Metamorfózy roku před Chodovskou tvrzí či busta Ladislava Fialky na fasádě Divadla na Zábradlí).
Brož., ilustr., 120 stran
ISBN 978-80-7319-083-5
Pavel Hoza (5.1.1964, Slověnice)
Básník a prozaik prožil dětství v obci Slověnice na Vlašimsku. Na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích vystudoval češtinu a dějepis. Od roku 1986 žije v Benešově, kde vyučuje na gymnáziu. V roce 1995 publikoval básnický debut Archeologie svědomí. V roce 1996 následovala autobiografická próza Kámen a voda. Ukázky z ní byly publikovány rovněž v časopise Souvislosti. V roce 1998 vydalo benešovské nakladatelství Start básnickou sbírku Kam vedou stopy a v roce 2001 další knihu veršů Andělé stromů. V roce 2005 vyšla jako samostatná příloha Vlastivědného časopisu Pod Blaníkem kniha o vesnici a kraji Hozova dětství Slověnice. Dějinný příběh malé obce na Podblanicku.
Doslov napsal Jan Suk.
Ilustrace Petra Růžičková.
Grafická úprava a sazba Pavel Novák.
Odpovědný redaktor Jan Suk.
Technický redaktor Jan Boukal.
Brož., obrazová příloha, 110 stran
ISBN 970-80-7319-087-3
Americký medivalista Haskins je spolu s Josephem Strayerem považován za zakladatele významné historické školy "Nová historie", těšící se na Novém kontinentě dodnes podobné vážnosti jako v Evropě francouzská škola Annales. Kniha o Normanech je jednou ze dvou Haskinsových nejvýznamějších studií. Na rozdíl od mnohých jiných autorů Haskins nevidí ve Vikinzích primitivní kořistnické hrdlořezy a lupiče, kteří svými nájezdy drancovali takřka celý vzdělaný svět křeťanského Západu. Normany představuje prostřednictvím jejich vysoce rozvinuté kultury a zejména důkladně propracovanými formami správy, jež jsou modelovým příkladem feudálního zřízení. Vysvětluje, proč jsou dobové zprávy o Normanech úmyslně pokřivené, jejich společnost rekonstruuje na základě analýzy vývoje oblastí, které se ocitly pod normanskou nadvládou. Normandie, Anglie a Sicílie se sice staly svéráznými, ale na svou dobu nebývale vyspělými regiony, které kulturně silně ovlivňovaly vývovj v celé středověké Evropě.
Přeložil Tomáš Klimek.
Váz., ilustr., obrazová příloha, 288 stran
ISBN 978-80-719-071-2
„To, co v Proppově práci překvapí především, je
přes nost jeho anticipací budoucích úvah,“ přiznává
Clau de Lévi-Strauss ve své polemice s V. J. Proppem.
Editoři čtenářsky úspěšného výboru z díla, stěžejního
v kontextu strukturální folkloristiky, přibližují osobnost
V. J. Proppa v záběru podstatně širším, než jaký určil –
ne zcela oprávněně – fomalistický charakter světově
proslulé Morfologie pohádky. Studie vybrané ze sborníku
Folklór a skutečnost umožňují celistvější pohled na tematickou
skladbu i metodologickou orientaci Proppova
díla, které má své těžiště v problematice vztahu mezi
skutečností a jejím ztvárněním ve folklóru. Propp byl
přesvědčen, že tento vztah se řídí určitou zákonitostí,
jež se promítá do celé struktury folklórní tvorby. Se
snahou odhalit tento zákon je spojen smysl a cíl jeho
celoživotní badatelské činnosti.
Publikace je rozdělena do dvou částí: I. Morfologie pohádky;
II. Výběr ze studií vztahujících se k tematice
pohádek (Transformace kouzelných pohádek, dvě kapitoly
z kníhy Historické kořeny kouzelné pohádky, Rituální smích
ve folklóru – K původu pohádky o Nezasmálce, Kumulativní
pohádka), mýtu (Motiv zázračného zrození, Oidipus ve světle
folklóru) a specifi čnosti uměleckého ztvárnění skutečnosti
ve folklóru (Folklór a skutečnost, Žánrová soustava
ruského folklóru).
Texty přeložili Miroslav Červenka, Marcela Pittermanová
a Hana Šmahelová.
Váz., 400 stran
ISBN 978-80-7319-085-9
Autor v knize zkoumá, jak se chovali intelektuálové v době totalitních režimů 20. století, vystaveni pokoušení nacismu a komunismu. Tak jako všichni lidé mají i veřejně činní vzdělanci na vybranou – podlehnout svodům a připojit se k mocným, ať už z přesvědčení, nebo z oportunismu a kariérismu, anebo lákavé píšťalce nesvobody odolat. Dahrendorf si pro svou studii zvolil generaci narozenou v letech 1900–1910 a ptá se, jaké kvality museli tito lidé mít, že dokázali v čase nesvobody odolat. K takovým osobnostem s čistým štítem patří pro Dahrendorfa ve zkoumané generaci Raymond Aaron, Isaiah Berlin, Karl Popper, Norberto Bobbio, Jan Patočka, Teodor W. Adorno, Hannah Arendtová, Theodor Eschenburg. Tyto osobnosti autor považuje za nezpochybnitelné členy jím stvořené Societas Erasmiana, tedy intelektuálů jdoucích ve šlépějích humanisty Erasma Rotterdamského (1465–1536). V knize najdeme i portréty „kandidátů“ této společnosti, Dolfa Sternbergera, Sebastiana Haffnera, Gola Manna, Marion Dönhoffové a Ernsta Glaesera, ovšem opominutí nejsou ani tzv. „zahraniční členové“, tedy ti, kteří osobně v diktatuře nežili, ale velmi jasně ji dokázali popsat, například George Orwell. A pak jsou podrobeni zkoumání „odmítnutí kandidáti“ – Jean-Paul Sartre, Robert Havemann. Je to zkoumání zasvěcené, poučné a poutavé.
Přeložila Jana Zoubková.
Váz., ilustr., 200 stran
ISBN 9788073190651
Již v debutu Zatmění ráje z roku 1968 se Vladimír Janovic představil jako metafyzický básník, bloudící v krajinách paměti a evokující si ztracený ráj. V následující sbírce Romulův nářek (1970) se duchovní rozměr jeho poezie obohatil a prohloubil o prvky či aluze mytologické, biblické a religiózní. Počínaje knihou Plást hlíny (1975) se jeho verše – jak říká v doslovu k tomuto výboru Vladimír Křivánek – „proteplují, nabývají smyslové plnosti, barevnosti, zároveň inklinují k přesnému, klasicky vykrouženému tvaru“. Milostné básně obsahují nejen jmenované sbírky, ale rovněž Janovicovy další lyrické kompozice Jarmark v mlze (1981) nebo Most alchymistů (1989). Náznaky pozdní teskně milostné lyriky lze najít i v zatím poslední básníkově sbírce, vzniklé po mnohaletém odmlčení, Potopený úl (2005). Jed v růži je v pořadí třetím z dosud publikovaných výborů z Janovicovy tvorby.
Knihu doprovázejí perokresby Oty Janečka.
Vladimír Janovic (1935) vystudoval matematiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1966 až 1967 byl redaktorem publicistiky v časopisu Plamen. V období 1973–1988 pracoval jako redaktor poezie v nakladatelství Československý spisovatel. Vydal básnické knihy Zatmění ráje (1968), Romulův nářek (1970), Plást hlíny (1975), Báseň o sněžné levitaci (1978), Jarmark v mlze (1981), Dům tragického básníka (1984), Most alchymistů (1989), Potopený úl (2005). Z jeho veršů byly uspořádány dva výbory: Všechna tvoje těla (1983) a Ohňová abeceda (1984). Za skladbu Dům tragického básníka a za překlad veršů italského básníka Sandra Penny Zvláštní radost žít obdržel v roce 1986 v Palermu Zlatou olivu Mediteránní ceny.
Brož., ilustr., 105 stran
ISBN 9788073190774
Publikace Marie Fulkové je určena posluchačům vý¬tvarného oboru na pedagogických fakultách a učitelům výtvarné výchovy na základních a středních školách i v zájmových výtvarných kroužcích. Autorka vychází ze své praxe vyučující na Pedagogické fakultě KU v Praze. Na základě dlouhodobého terénního výzkumu mapuje diskursivní pole, v němž se konstituují dvě oblasti důležité pro život – umění a vzdělání. Jejich spojení nachází ve výtvarné výchově jakožto předmětu, který umožňuje orientaci v kultuře, ve světě výtvarného umění i v produktech vizuálního průmyslu. Za důležitou pokládá rovněž edukační činnost galerií a mu¬zeí. Autorka předkládá v textu interpretaci pedagogických zkušeností, řadu komentářů a výtvarných reflexí vztahujících se k obrazům nebo vizuálně vnímaným předmětům a jevům. Reaguje na vlivy současných teoretických tendencí v oboru, všímá si, jak působí na edukaci výtvarné výchovy vlivy z oblasti filozofie, sémiotiky, kulturní antropologie i gender studies. Obrazový diskurs vytvářejí podle autorky i hlasy „konzumentů“ obrazů, k nimž patří také děti. Snaží se zachytit, jak se projevuje stav současného umění a vizuální kultury v chápání předmětu výtvarná výchova, jak využívají vyučující možnosti obrazového prostředí v pedagogickém procesu.
Text knihy má neobvyklou grafickou úpravu. Je rozčleněn „zrcadlově“ do dvou pararelně probíhajících celků – levá strana obsahuje hlavní text, který je proložen úryvky z vyjádření účastníků výzkumu, pravá strana navazuje částí Souvislosti, v nichž se objevují informace na hlavní text navazující. Kniha je doplněna bohatým ilustračním materiálem a příklady z praxe učitelů i studentů.
Marie Fulková přednáší na Pedagogické fakultě UK v Praze. Je autorkou četných pedagogických publikací v oboru výtvarné výchovy
Brož., ilustr., 334 stran
ISBN 9788073190767
Monografie o hudebním skladateli Karlu Reinerovi¬ (1910–1979) částečně splácí dluh, který má česká muzikologie vůči těžce zkoušené umělecké generaci, jež pro¬šla dvěma totalitními režimy. Dvacáté století i privátní osudy lidí s ním spjaté jsou plné napětí, zvratů a rozporů. V případě Karla Reinera jsou přitom dány židovským původem, sporem mezi německou a českou národní identitou a brzkým rozhodnutím pro českou kulturu, složitou volbou životní dráhy v letech hospo¬dářské krize, okupací a vězněním v koncentračních táborech, lety padesátými a hledáním cesty z estetického diktátu socialistického realismu i problémy s oficiálním přijetím jeho avantgardní umělecké orientace.
Autor monografie sleduje čtenářsky přístupnou formou skladatelovy životní peripetie i jeho dílo chronologicky od studia u Aloise Háby a Josefa Suka, raného příklonu k hábovské avantgardě, působení v Burianově „Déčku“, přes kruté válečné období, poválečná léta dočasného ústupu z avantgardních pozic i opětného znovunalezení vnitřní síly a navázání na Hábovu školu v šedesátých letech až po vrcholná díla let sedmdesátých.
Kniha představuje veškerou žánrovou a druhovou pestrost Reinerovy tvorby a vyzdvihuje její osobní jednotící linii, již spatřuje právě ve skladatelově příslušnosti k progresivním směrům 20. století.
Muzikolog Milan Kuna (1932) je znám jako hudební kritik, organizátor, popularizátor hudby a badatel. Jeho odborné spektrum zahrnuje především osobnosti Antonína Dvořáka (jeho zásluhou byla dokončena a vydána desetisvazková kritická edice Korespondence a dokumenty Antonína Dvořáka, 1986–2004), Václava Talicha (Václav Talich. Umělcova etika, 1980), Karla Boleslava Jiráka (Exulantem proti své vůli. Život a dílo K. B. Jiráka, 2002), hudební dění v koncentračních táborech (Hudba na hranici života. O utrpení a činnosti českých hudebníků v nacistických koncentračních táborech, 1990, Hudba vzdoru a naděje, Terezín 1941–1945, 2000), je mimo jiné autorem knih Zvuk a hudba ve filmu (1969), Životnost Smetanova odkazu (1974), Čajkovskij a Praha (1980), Čas a hudba, k experimentálnímu výzkumu a dramaturgii časových prostředků v hudební interpretaci (1982), Prague in History of Music (1997). V mnoha jazycích stále vycházejí jeho populárně zaměřené knihy Skladatelé světové hudby a Osobnosti české hudby.
Brož., obrazová příloha, 470 stran
ISBN 978807319781
Sigmund Freud v roce 1936 napsal spisovateli Arnoldu
Zweigovi: „Kdo se stane životopiscem, ten se zavazuje
ke lži, zatajování, pokrytectví, přikrašlování, neboť
biografická pravda není k mání, a i kdyby byla, nedala
by se použít.“
Tuto jeho averzi k líčení soukromí převzali téměř všichni
Freudovi životopisci, nikoliv však autorka této biografie.
Eva Weissweilerová zachycuje i to, co Freud sám
nazýval „rodinným románem“, například psychoanalytikovu
fanatickou nenávist k pěti sestrám jako možný
kořen jeho podivného názoru, že ženy na rozdíl od
mužů
nemají žádné „nad-já“.
Eva Weissweilerová se pokouší tento nedostatek informací
odstranit. Zkoumá roli Sigmunda Freuda jako
bratra,
otce, dědečka, strýce a manžela; osoby, které se
dosud v literatuře vyskytovaly jen v poznámkách pod
čarou, nechává promluvit vlastním hlasem. Z jeho šesti
dětí bývá většinou zmiňována pouze Anna, strážkyně
grálu. Weissweilerová oživuje i ostatní – Mathildu, Martina,
Olivera a Ernsta i manželku Martu.
Přitom čerpá z četných neuveřejněných dopisů, archivovaných
v Londýně, Washingtonu a Jeruzalémě, a kriticky
i citlivě je interpretuje. Výsledkem je napínavá, ale
také tragická rodinná historie, sahající od časů gründerských
přes obě světové války až po současnost.
Přeložila Zlata Kufnerová.
Eva Weissweilerová (1951) vystudovala hudební vědu a germanistiku,
žije v Kolíně nad Rýnem jako spisovatelka a autorka filmových
a rozhlasových scénářů. Knižně vydala mj.: Clara Schumannová,
1990. Láskou štvaná, román, 1993. Cellistův
syn, román, 1996. Hudební skladatelky od středověku
do současnosti, 1999. Tussy Marxová. Drama otcovy
dcery, 2002
Váz., ilustr., 500 stran
ISBN 9788073190705
©2006 Nakladatelství H&H Vyšehradská, s.r.o | created by optifor s.r.o., odkazy, tipy, zajímavosti